Od klasické cimbálové muziky, která využívá velký cimbál, se odlišujeme použitím malého stolového cimbálu (cimbálek). Podobné cimbálky se dříve vyskytovaly takřka po celém našem území. Až v roce 1866 v Budapešti vynalezl český rodák Josef Václav Šunda velký stolový cimbál s pedálem tak, jak ho známe dnes. Později se dostal do českých zemí, kde malé cimbálky už začaly postupně mizet. V krajích, kde byla folklórní tradice silnější, velký cimbál zakořenil, ač tam malý cimbál třeba původně takovou historii neměl. V oblastech, kde folklór nebyl tolik populární, neměl cimbál na co navazovat, a tak se zmizením malého cimbálku odešel tento nástroj z takových regionů úplně. Původních přenosných (portativních) cimbálů se mnoho nedochovalo - aby se daly přenášet, bývaly lehké (cca pěti kilogramů), tím pádem mívaly jen dřevěnou konstrukci, která časem náporu tahu strun podlehla. Cimbálky si dříve lidé vyráběli doma amatérsky na koleně, i proto jejich trvanlivost nemohla být dlouhá. To je také důvod, proč neexistovalo jednotné ladění. Dnešní malé cimbály vycházejí z jednotného ladění stolových cimbálů, aby na ně mohl hrát kdokoli, kdo ovládá hru na velký cimbál. Náš cimbálek váží přibližně třináct kilogramů, nemá pedál s tlumiči, není plně chromatický a má rozsah necelé čtyři oktávy.

Repertoár tvoří nejen písně z českých regionů, ale také písně moravské, slovenské a maďarské. Hráváme při různých příležitostech jako např. obecní slavnosti, degustace vín, svatby, rodinné oslavy, vernisáže a další.

Členové muziky